Filip Kudrnáč
Vzdalání :
Střední odborná škola výtvarná Václava Hollara ,
Akademie výtvarných umění v Praze
Od 4 let jsem navštěvoval lidovou školu umění a po základní škole jsem byl přijat na střední výtvarnou školu V. Hollara, kde jsem krom malby, kresby, sochařství a grafiky studoval i propagační výtvarnictví a fotografii. Poté jsem absolvoval náhradní vojenskou službu . Během dalších let jsem absolvoval Akademii výtvarných umění, kde jsem nejprve u profesora Nepraše pokračoval ve svém studiu konceptuality klasického helénistického sochařství, ale poté jsem se opět začal zabývat malbou a zejména jejími klasickými technologiemi vycházejících z renesance.
Věnuji se všem oborům klasického výtvarného umění , především je to tedy figurální malba, krajina, portrét, figurální kresba, grafika, zátiší a socha . Zcela přirozeně a instinktivně pokračuji v tradičních řemeslných postupech v rámci dlouhodobě stálých a historicky ověřených a uznávaných uměleckých hodnot, kde obsahová a estetická stránka spolu harmonicky spolupracují a utváří celkový výraz a význam uměleckého díla.
Moje umělecké vnímání a vidění je víceméně lyrické a používám vrozený , klasický rukopis k zachycování romantických , mytologických i surreálných témat a krásy přírody.
Tradiční estetikou a poetikou se snažím reflektovat a zpracovávat stále platný , aktuální obsah a chci poskytovat především kladné příklady a duchovní hodnoty , které se dají ve výtvarném umění více, než jakoukoli jinou technikou , vyjádřit právě ověřenými staromistrovskými řemeslnými postupy skýtajícími největší paletu výrazových prostředků.
Holandská květinová zátiší symbolizující svou nádherou smrtelnou podstatu naší existence ve vesmíru , barokní krajinomalby Jacoba van Ruisdaela, nebo lesní scény Ivana Šiškina oslavující monumentalitu přírody mohou být v dnešní době tím nejaktuálnějším a nejkonceptuálnějším uměním . Tyto staré obrazy jsou stejně současné, jako jsou pro člověka životně potřebné ony stromy, které na nich jsou namalované a které třeba ještě někde i dodnes stojí, podobně jako u staletých dubů v Choltické oboře.
Používám převážně technikou jemné hladké malby vlámsko italské školy a v klasicky stavěných kompozicích se snažím spojovat nejčastěji kolorit a religiozitu vrcholné renesance se symbolickou nostalgií a naléhavostí konce 19. století . V plenéru se snažím zaznamenávát atmosféru a kontrast co nejširší barevné škály odstínů záře slunečního světla a chladu stínů . Napříč všemi slohy a styly se snažím propojit monumentalitu holandské barokní veduty s realistickým zachycením imprese přírodní scény v konkrétním časovém úseku.
Inspiruje mě mimo jiné i zpěv, sport a rockandroll, což občas v mé tvorbě vyúsťuje do určité formy pop-artu.
Obrazy Venuší s tématem lásky, prosluněné krajiny , vlčí máky a potoční zákoutí, sochy Elvise a Gotta, nebo portréty zářících hvězd operního nebe, nejsou jen mou výpovědí o vlastním cítění, ale mohou být případně i ironickým nastavením zrcadla modernistickým nezobrazivým principům, nebo konceptualistickým teoriím o antiumění, které klasické estetické hodnoty a řemeslné formy neuznávájí.
Například obraz ELLE tedy není postmoderní ironií klasického vidění ideálu Venuše, ale je naopak spíše přáním návratu k původnímu chápání smyslu umění a k přírodě, na které jsme životně závislí.
Schopnost vnímat a zobrazovat duchovní a estetickou krásu věcí kolem sebe je pro mě ta největší inspirace a to nejsilnější umělecké téma. Je to hlavní důvod, proč dělám umění a proč mě to baví.
Filip Kudrnáč